Chtěla jsem napsat pokračování cesty do Bratislavy. Bylo to úžasné, ale teď o tom psát nemohu. Kdybych psala teď nemohla bych to napsat tak, jak to skutečně bylo. Psala bych ovlivněná posledními dny, hodinami a to by nebylo dobře. Na veselé povídání to totiž nyní nevidím.
Zítra odjíždím na týden na dovolenou. Snad tedy potom, možná, dopíšu a přepíšu to, co jsem začala ve vlaku zpátky. Byla by škoda to nehodit "na papír". Teď bych to ale nenapsala tak, jak si to napsáno být zaslouží.
Chtěla bych pak psát víc, jak jsem si k letošním prázdninám předsevzala, ale nejsem si jistá, do jaké míry to dodržím. Nechci se ochuzovat o svoji lásku k psaní, ten pocit, že někdo to, co píšu možná používá proti mě je ale silný a potřebuji se s tím nějak vyrovnat, překonat to, zamyslet se nad psaním a dát si chvíli čas. Možná to nemá smysl. Se svou nynější náladou bych ale psala silně zaměřená jedním směrem, a to by byla škoda. Potřebuji si nyní vybudovat znovu důvěru sama v sebe, ve své okolí, v internet, jehož obětí jsme my všichni. Nejsem paranoidní, ale ze zkušenosti vím, že ten 'velký bratr' se skutečně dívá.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire