Náš život prochází určitými fázemi, teda alespoň ten můj a i většiny lidí, co znám. V každé etapě nás něco ovlivňuje - lidé, prostředí, rodina - mají vliv na vývoj naší osobnosti, získáváme zkušenosti, příležitosti, novou zodpovědnost a pohled na svět.
Měli jsme tu pískoviště, školku, první třídu, první stupeň, druhý stupeň. Do této doby je to u všech docela stejné, všichni máme podobné problémy, snažíme se zavděčit těm stejným dětem, které měli před mnoha lety ty hezčí hračky na pískovišti, ve školce lepší zástěrky a jako nejlepší kamarádky si udržely post elity až do konce základní školy.
Jenže pak přijde první větší zlom v životě člověka, kterého, když označím za dítě, tak si asi na protest zapálí a půjde se v pátek opít, stejně jako spousta mých spolužáků ze základní školy.
Přijde přechod na střední školu. Pro mnoho lidí je to šance začít znovu, znovu si vybudovat svoje místo na žebříčku třídy a školy, tentokrát s jinými lidmi, na jiné škole s novými učiteli a kolikrát i v úplně jiném městě. Je to první velká zkouška, jak se s touto šancí ten člověk lačnící po zodpovědnosti a uznání popere.
Adaptační pobyt v prvním týdnu na střední, kdy se třídou vyjedete do hor, nám dá perfektní možnost naučit se všechny spolužáky jménem (upřímně, ještě v pololetí prváku mi to dělalo místy problém), poznat je, seznámit se a zařadit se. Tady vznikají ty party lidí, kteří se spolu více baví, sedí spolu při obědě a drbou ostatní. Toto není radno podcenit.
Se začátkem střední školy ale nepřichází jenom noví lidé, více učení a stresu. Pro mnoho dívek, a asi i chlapců, je to moment první lásky, prvního rande, první pusy. Můžete oponovat, že dnes je jiná doba a že jsou všichni napřed. Já si myslím, že tu pravou zamilovanost a první lásky si většina dívek zažije až tady, na střední škole.
Když to shrneme, tak první ročník střední školy je zatím asi nejnáročnějším rokem v životě mladého člověka. Spoustu nového, nových povinností, lidí a k tomu první láska, první motýlci v břiše a zamilované smsky. Do toho ještě nadešel čas poznat samu sebe, uvědomit si: 'Nejsem přeci tak ošklivá, když mi hned na adapťáku kluk vyznal lásku. Počkat, já jsem vlastně docela hezká, jak se tak na sebe dívám' - další na první pohled malichernost, v životě mladé dívky ale naprosto zásadní. Prvák je prostě fuška.
V druháku jsem již zkušenější. Ostřílena zkušenostmi proplouvám jak se dá, školu již tolik neřeším a mohu se více soustředit na své omyly z prváku. Mám čas drbat toho 'pitomce, co mi vyznal na adapťáku lásku a pak se zachoval jako idiot', a taky toho 'pitomce, co všem psal básničky'. Mám čas na spoustu potencionálních partnerů, u nichž moje snahy záhadně ztroskotají. A moje sebevědomí je zase v troskách, když jsou viděni na fotkách s novou přítelkyní jen měsíc poté, co řekli, že nechtějí vztah. Se mnou.
Když máte ale štěstí, a to myslím velmi ironicky, poštěstí se vám taky mimořádná sbírka desítek různých razítek různých doktorů ve vašem omluvném listě. Najednou potřebuji oporu v partnerovi mnohem víc a tak se seznámím. Všechny nesnáze se přeci lépe snášejí ve dvou. Razítka se přestala množit geometrickou řadou, ale to by nebyl život, kdyby mi nepřihrál něco lepšího. Co třeba dlouhou nemoc doma. A tak bezvládně ležím několik týdnů, konec druháku za dveřmi a mně nezbývá než se děsit toho, jak to jen budu moct zvládnout. Dopsat testy za čtvrtletí v ani ne třech týdnech. Ale já to s vypětím všech sil zvládnu. Školní rok ukončím a dokonce dostanu vysvědčení, za které se nemusím stydět. Ano, když jsem na konci roku napokraji sil uvědomím si, že jsem to s nároky na sebe přehnala, že by vlastně o stupeň horší známka z matiky vůbec nevadila a že jsem nemusela trumfovat známky z loňska, když bohatě stačilo ukončit rok. Ale takoví středoškoláci jsou. Aspoň někteří jsou velmi ambiciózní.
A pak někde mezi druhákem a třeťákem přijdu o svoji lásku, kterou jsem považovala za životní a osudovou. Zjistila jsem, že to byla jenom jedna z fází mého života, že si z ní mám vzít příklad do dalších let, že mi pomohla, ale je to pryč. Jsem zdrcená, jak to po ztracení velké lásky bývá. Za chvíli se s tím ale dá dost dobře žít.
Vyřeším problémy s rodinou a všechno se zdá být skvělé. Ukončila jsem další etapu svého života. Teď je přede mnou zbytek prázdnin. Na každého někdo čeká, takže možná již do nového roku nebudu vstupovat sama a zahájím třeťák ve dvou. Je přede mnou autoškola, oslavy osmnáctin, řidičák, a po maturitách budeme najednou nejstarší ve škole a moje maturita, další etapa života, bude přede mnou, před námi, před vámi. Svaťák a první oficiální pořádná životní zkouška, o které ani nikdo neví, jak bude vypadat, ale o tom zkoušky jsou.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire