Na cestě ze školy se toho probere hodně. Hodně vtipných urážek a narážek na každého člena "party", do toho zvláštně vmísená směsice vážných, někdy i celosvětových, problémů a drbů. Prostě se probere vše, co je potřeba.
Třeba taky teoretické plány do budoucna. Kupříkladu, že by se dalo něco podniknout. Třeba výlet na kolech. A jejda. Co když nám tam zkolabuješ. A tak mi bylo vkusně vysvětleno, že by to bylo velmi nepraktické. Takže jsem vlastně předem odepsaná. Jak potěšující to zpráva. Ta mi asi hodně přidá, že?
Pak se pomalu parta rozpustí, každý jde jiným směrem, popřípadě každá menší skupinka jde jiným směrem. To je někdy, jako třeba i dnes, tak uvolňující pocit. Sedla jsem si na lavičku, seděla a koukala se do slunce. Jen tak. Užívala jsem si, že mám chvilku času, který mohu věnovat tomuto nicnedělání. Většinou totiž velmi pospíchám, téměř vždy to pak je na autobus. Dnes ne. Sraz s mamkou byl za poměrně dlouhou dobu, a tak jsem si těch deset minut na sezení na sluníčku vyhradila.
Na plánu je kupování bot, jdu si tedy koupit punčochové ponožky do svého oblíbeného obchodu s punčochami (Vy ho snad nemáte?!). Je to docela zacházka, ale svítí sluníčko, času dost, nohy zatím nebolí, tak proč se neprojít? Punčochy koupeny, vracím se a míjím obchod s botami. Zvědavě prohlédnu výlohu a nakonec se odhodlám k důkladnějšímu vnitřnímu průzkumu, i když obchody, kde jsem sama s prodavačem nemám moc v lásce. Chtěla jsem jen zběžně projít obchod a s výmluvným 'nashledanou' odejít, pak se to ale stalo. Třikrát jsem obešla obchod a vždy jsem skončila u prvního regálu. Byly tam. Ty boty. Ale ne ledajaké. Byly takové, jaké jsem si představovala. 38. Po pěkné chvíli přemlouvání sama sebe se seberu a optám se na velikost 39. Milá slečna jde do skladu. 39 není. Zkouším 38, předem zklamaná z toho, že mi určitě nebude. Jaké to kouzlo? Jak to, že mi je? A jak to, že mi je tak skvěle? Procházím se v nich a vím, že toto jsou ty pravé.
Rezervuji si je tam do konce dne a s myšlenkou na ty boty a na to, že musím vybrat peníze, protože neberou karty, odcházím z obchodu na sraz s mamkou. Projdeme mnoho obchodů, vyzkoušíme mnoho bot. Ona si jedny koupí, ale já vím, že mi žádné nebudou. Nebo nebudou tak dobře. Nakonec, po posezení v kavárně a nepříjemném číšníkovi, se vracíme do toho obchůdku, kam skoro nikdo nechodí a já si je kupuji. Ty boty.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire