Zvláštní, dneska jsem si pohledem do kalendáře uvědomila, že mám svoje druhé já (mám jich několik, ale to je teď nepodstatné), o kterém málo kdo ví. Každý máme několikero svých druhých, třetích já, které nedáváme tolik najevo, které jsou pro vybrané jedince, pro většinu lidí nebo dokonce pro všechny, mimo vás, skryté.
Mám spoustu druhých já, nedávám je najevo. Některé jsou jenom moje, nikdo o nich neví. Některé jsou naopak docela i oficiální, ale stejně o nich mnoho lidí neví. To moje druhé já má dokonce i jméno, takže je skutečně velmi oficiální.
Zvláštní, mít jméno, kterým vám nikdo neřekne. Jenom se ví, že ho máte. Pokud se to ovšem vůbec ví. To jsou takové maličkosti (pokud jménu říkáme maličkost), které říkáme lidem po dobrém výběru. Neříkáme to každému, leckdo my o nás pak mohl mít předsudky, dívat se na nás jinak. To nechceme.
Tak si své druhá já necháváme pro sebe. Ať už mají jméno nebo nemají. Jsou součástí nás. Nikdo je od nás neodpáře. Žijí s námi, dýchají stejný vzduch a projeví se jenom někdy.
Které já je vlastně to pravé?
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire