Tohle nějak nechápu... :D

Tak tohle se mi ještě nestalo. Je to blbost takže tohle asi ani nemusíte čist, ale nějak se chci podělit o to, co se mi dneska stalo.

Představte si, že jdete s tátou vyzvednout nějakou zásilku na výdejní místo internetové prodejny. Je krásný den máte dobrou náladu, a tak se usmíváte. Táta si vyzvedává zásilku a prodavač vše ochotně připraví, usměje se na vás a vše se zdá být v pohodě. Zásilku si převezmete a jedete domů. Jaké to je pak překvapení, když po příjezdu zjistíte, že onen prodavač si nejen opsal jméno vašeho táty, ale zároveň si vás podle jeho jména našel na internetu. Nyní vám bliká jeho žádost o přátelství na facebooku.

Tahle doba mě nějak začíná děsit... :D

Bazén...

Člověk má někdy potřebu se jen tak odreagovat. Já v takových případech většinou jdu na procházku nebo si jdu zaběhat, ale ze všeho nejradši si jdu zaplavat. Dneska se mi k tomu naskytla příležitost (moc dík, za to, že je v Pardubicích nefunkční plovárna) a kamarádky z Pardubic se vydaly za mnou do Chrudimi na plovárnu.

Jelikož k nám do zapadlé vesničky u Chrudimi nejezdí o víkendu vůbec žádný autobus, musela jsem jet na kole. To mi nevadilo, ani když pršelo, bylo to kupodivu moc příjemný. Měla bych jezdit v dešti víc.

Jelikož Chrudim nikdo moc nezná, musela jsem kamarádky vyzvednout na nádraží a vydaly jsme se směrem k plovárně, zvláštní, mě to přišlo kousek, ale jim to evidentně přišlo dost daleko :D. Dokazily jsme na plovárnu a šly jsme do sprch. V bazénu bylo fajn, že nikdo moc nebyl (čemuž jsem se sama docela divila). Bylo to fajn, než přijelo asi dvacet kluků (asi taky z Pardubic), to jsme radši zalezly na tobogán, což byla taky dost sranda. Kluci naštěstí vydrželi docela krátce a nám se uvolnil bazén. Skutečně jsme tam byly až na pár kondičních plavců samy :). Odhodlaly jsme se tak k velmi vtipným kouskům, jako byly zvedačky, podplavávání, ale nejvíc ty zvedačky, zavzpomínaly jsme si tak nějak na Hříšnej tanec :D.

Člověk by ani neřek jaká sranda se dá zažít v bazéně, ve sprše, a dokonce při fénování. Každopádně to bylo úžasné odpoledne. Tak jsem se už dlouho nezasmála! Doufám, že to nebylo naposled. Plavání miluju, a když se u toho ještě pobavím, to je teprv super :).

No a abych nezapomněla, musela jsem taky samozřejmě vyzkoušet nové plavky k moři... :)

Kolik je hodin?

Tak na tohle už se snad nebudu muset ptát. Ode dneška jsem totiž šťastným majitelem hodinek, a pozor, s ciferníkem (což by byl pro značné procento mých přátel nepřekonatelný problém :). Mimochodem dokonce jsou to takové hodinky, kde je poznat kolik je hodin...

Jen to tikání... to má na můj vkus až moc zvýšené volume... :D

Čtvrteční odpoledne...

Hrozně ráda kreslím, ale to už asi víte... proto taky chodím už od asi třetí třídy na výtvarku do ZUŠky. Jasně, když jsme byli malí, tak jsme všichni poctivě dvě a půl hodiny kreslili, ale znáte to, s přibývajícím věkem přibývají témata, která se nutně musí probrat, a když se s nějakým zajímavým vyprávěním přidá i paní učitelka, je to jasný, dneska se toho prostě moc nenamaluje... Ale i přes to nám pod rukama vznikají často hezké výtvory jak plošné tak i plastické, třeba takové šaty (mimochodem těmi se dá "zabít" i pár měsíců :D).

Dnes zrovna jsme toho taky moc nenakreslili, vrcholí totiž přípravy na výstavu, jejíž vernisáž se koná příští čtvrtek od pěti hodin odpoledne ve výstavní síni Regionálního muzea v Chrudimi a srdečně vás na ni tímto zvu. 

Ono to taky není jen tak. Obrázky na něčem musí vyset, a tak jsem dnešní podstatnou část hodiny strávila měřením kartonu na délku 2,4 metru a lepením fotografií. Následovalo konečné vybírání našich "děl" a případně potřebné úpravy (to byste neřekli jaké obrovské chyby se na obrázcích takhle narychlo najdou - tu je špatně židle, tu chybí stín, tu je ta láhev prostě nějak špatně, atp.). Potřebné je také rozklíčování autora, což je někdy docela velký oříšek, zvláště pak, když jsme v jedné třídě tři Adély a dvě máme dokonce stejné iniciály. Nakonec z tohoto vybírání vzešlo, že bych měla mít na výstavě tři obrázky - černobílé bílé zátiší temperou, studii židle s dekoracemi a na závěr trochu abstraktní věc větších rozměrů. Uvidíme, co tam nakonec bude vyset...

I když se čtvrteční odpoledne často zvrtává do debatního kroužku (zvláště pak se vzrůstajícím počtem účastníků autoškoly a budoucích maturantů), čtvrtky miluju a na výtvarku se velmi těším. Ať už na to kreslení nebo jen na pěkné pokecání.

Nějaké výtvory pod taktovkou paní učitelky Laburdové z minulých let:

Musím se přiznat, že tento obrázek mi dal skutečně zabrat a  jeho provedení v žádném případě nebylo otázkou chvilky. Zabral mi minimálně měsíc a na konci už jsem skutečně z věčného stříhání a lepení proužků šílela. Ale co jsem si vymyslela...

Nevím do jaké míry je tohle povedené, ale kreslení u stojanu mě začalo docela bavit...

Nevím jak okomentovat tohle... snad jen škoda, že nevím, co to znamená :D

Tenhle obrázek je sice starší, velmi se mi ale líbí, je to jeden z mých nejpovedenějších portrétů myslím...

Nakonec něco z minulé výstavy... Pokud byste se mě zeptali jak mě tohle napadlo, skutečně nevím... :D

Je mi šestnáct prosím...

Zase o rok starší... to to letí, i když oproti včerejšku jsem vlastně starší jen o den cítím se mnohem starší. Zvláštní, jak člověku ten čas leze do hlavy... 

Sviček je na dortu sice jak pro prvňáčka... Já ale přeci také jsem v prváku...

Rok

Zvláštní... den před narozeninami vždy hodně přemýšlím o uplynulém roce, co mi přinesl, odnesl, jaký pro mě měl význam a co jsem zažila, co jsem nestihla. Tento uplynulý rok byl pro mě rokem plným zvratů, nečekaných událostí a těžkých rozhodnutí... Vše jsem se ale snažila dělat tak jak jsem to cítila, co jsem si myslela, že je nejlepší. Někdy moje rozhodnutí byla správná, jindy špatná. Ničeho však ani v nejmenším nelituji, protože všechny naše rozhodnutí nás někam posouvají, i když jsou někdy téměř nepochopitelná. Jsem ráda za to co nyní mám a doufám, že to podobné zůstane, protože půlnocí skončí sice pomyslně rok mého života, zároveň však skončí pátek jako každý jiný a po pátku vždy pokračuje sobota...

Plány?

Tenhle týden původně měl vypadat velmi idilicky, do čtvrtka tak taky probíhal, ale pak se to začalo příšerně kazit... Nejde jenom o písemku z chemie, tak školu vážně neprožívám a navíc mi zvedla náladu přepadovka z fyziky, ale prostě se zvrtlo něco s čím prostě nemůžu nic, vůbec nic udělat. Můj narozeninový týden měl být přeci krásný, zítra mi je šestnáct a měla jsem krásné plány, které ale tak jak jsem si je představovala v žádném případě nedopadnou. Sakra. Je pravda, že včera zbytek dne byl fajn, ale prostě začalo něco, s čím nemůžu nic udělat a ani krásné odpoledne s kamarádkou mi náladu do budoucna nezlepší. Sobota prostě nebude tak krásná jako měla být... :(

Přátelé jsou důležité osoby v našem životě, kterých si někdy nevážíme...

Mám ráda svoje kamarády... I když těch opravdových moc není, asi bych je spočítala na prstech jedné ruky. Někteří jsou prostě úžasní, někteří úžasní byli a pak odešli, možná to tak docela nebyli ti praví přátelé, říkám si teď zpětně.

Každopádně je úžasné, co všechno jsou ochotni se mnou zažít, do jakých šílených nápadů se se mnou pouští, s některými jsem toho zažila opravdu hodně a někdy se divím, že se skrz moje šílené nápady nezabili. Jiní mě prostě jen dovedou vyslechnout a zanadávat mi, proč to, či ono tak řeším. Na všechny druhy mých přátel jsem opravdu pyšná a ráda vzpomínám i na chvíle s přáteli, kteří mě už (je jedno z jakého důvodu) opustili.

Pár více či méně šílených vzpomínek...

Toto je vzpomínka na nezapomenutelné foto odpoledne... Obdivuju odvahu mého kamaráda Patrika, který byl ochoten nejen vylézt na skalku, ale dokonce se odhodlal k tomu z ní skočit a přeskočit mě... :)

Toto je zase můj úžasný bráška...

Vzpomínka na adapťák... s Kájou...

Nejlepší twister při svíčkách, na chatě bez elektřiny, bez vody, kam původně nikdo nechtěl, ale nakonec jsme si to v zakázanym pásmu na konci Obřího dolu za závorou stejně užili... :D

Trapná fotka, nesnášim tyhle typy fotek... ale tohle byl takovej trapnej, holčičí den, kdy jsme si nic nekoupily, utratily jsme nehorázný peníze a moc jsme si to užily... :D Moje jedna z nejlepších kamarádek... Péťa :)

Nejvtipnější oslava narozenin... škoda, že na fotce chybí oslavenkyně... :D

...některých kamarádů je vám líto, že odešli, protože jste s nimi strávili mnoho let...

... a někteří prostě jenom přišli a odešli...

Všechny jsem je ale měla a mám ráda... Protože bez přátel, kteří vám rozumí si nedovedu život představit...

Kreslení...

Tenhle víkend na mě přenesl nějakou zvláštní atmosféru. Možná je to tím zhoršeným počasím, nevím. Jisté je ale to, že jsem se jala nudu přemoci kreslením. Netvrdím, že jsem bůhvíjaká umělkyně (k té mám skutečně ještě daleko), ale kreslení mě velmi baví, a tenhle víkend jsem se do něj skutečně ponořila...

Tenhle obrázek je nejnovější a taky největší, takže nešel naskenovat...
Jako všechny ostatní není dokonalý a má svoje (větší/menší) mouchy, ale to nevadí ne? :)

Tenhle obrázek se mi líbí asi nejvíc,
možná proto, že jsem ho kreslila první,
možná proto, že miluji tanec... a tango! :)

Tenhle obrázek ani nevím proč jsem kreslila,
asi jsem si nějak podvědomě vzpomněla na sprchu ... :)

Pátek 13. května...

Nepřijde mi, že bych nějak zvlášť dala na pověry, ale pátek 13. je prostě pátek třináctého. Proto mě velmi překvapilo, že můj den začal relativně skvěle, dneska mě měl čekat relativně klidný den, hrozilo jen zkoušení z angličtiny a dějepisu.

Proto když se po zapsání do třídnice ozvalo moje jméno, měla jsem docela strach. Šla jsem tedy do první lavice, vytáhla jsem si téma, a tady se zjevilo moje první štěstí, vytáhla jsem si "Comuping" (věda o počítačích) což bylo v porovnání s ostatními relativně lehké. Rozmluvila jsem se taky rychle a nakonec jsem skončila s jedničkou a pochvalou za bezchybný projev. Další štěstí přišlo, když jsem nebyla zkoušená z dějepisu, ale to je teď jedno... Zajímavější byl náš tělocvik, kdy jsme hráli basketbal a nejen, že jsme vyhrály, já dokonce dala ze třinácti košů košů devět. To už mi pak ani nevadilo, že jsem při odchodu z tělocvičny skoro omdlela.

Dneska jsem měla svoji poslední lekci pokračovacích taneční, za což jsem velmi smutná, velmi mě totiž bavily. Troufám si i říct, že mi to docela i šlo. Tanec jsem si skutečně od září zamilovala.Velmi mě proto potěšilo, že mě (ještě s jednou mojí kamarádkou) taneční mistr řekl, že mohu přijít na tréninky. S partnerem to ale bude horší :D. Můj stávající partner totiž asi nebude mít čas, a najít jiného není lehké.

Na dnešním dnu mě mrzí snad jen to, že jsem neviděla, jak jsme hráli (a prohráli) se Švédskem. Letos Mistrovství skutečně sleduji, viděla jsem většinu zápasů, a proto mě mrzí, že jsem tento, pro nás klíčový, zápas neviděla. Ovšem nadcházející utkání jsem pocítila na vlastní kůži. Trasu Pardubice - Chrudim (normálně se dá jet tak za 20 minut) jsem jela autobusem hodinu! A to jen kvůli fanouškům, kteří pospíchali z práce domů na hokej. Po skončení tanečních (kde jsem díky ochotě sourozenců mých spolutanečníků, byla relativně  v obraze a věděla jsem aspoň skóre) jsem se ocitla sama na ulici, skutečně takhle vylidněno jsem snad ještě nezažila. Když jsme se rozcházeli bylo skóre 2:1 pro Švédy. To ale dlouho neplatilo a když jsem se blížila k autobusové zastávce najednou se do ticha ulice ozvalo ze všech přilehlých paneláků zřetelné "GÓÓÓL". To mě trochu povzbudilo a na zastávce jsem si naladila do sluchátek rádio. To mě ale velmi zklamalo minutu před koncem zápasu jsme prohrávali 5:2. Nikdo na zastávce ale nechápal moje rozhořčení.

Takže asi jenom pro náš hokejový tým byl pátek třináctého tím pravým pátkem třináctého...

Nadšení a pád...

Je to úžasné jak se můžu nechat tak snadno něčím unést, pohltit, nadchnout... Nadchnout mě pro něco skutečně není těžké, proto se ani nedivím jak mě pohltil letošní hokej, když jsem předtím ani tak skálopevným fanouškem nebyla. Kamarád na fb mě nazval největším fanouškem jakého zná (trochu ironie nemyslíte? :D)...

 Ale já se nadchnu snadno téměř do všeho a přemluvíte mě taky snad ke všemu (to je asi trochu moje slabina :D). Měla bych asi trochu zapracovat na své vůli, někdy mi přijde, že jsem až ovlivnitelná (možná silná slova, ale mě fakt k ničemu nemusíte moc přemlouvat).

Taky moc neumím říkat ne (další slabina), a toho někdo umí docela využít, poslední roky na základce toho byly jasným příkladem. Naštěstí přišla změna školy, města, více méně i kamarádů a musím říct, že to mi udělalo opravdu dobře, zvolnila jsem, nejsem tak pod tlakem, že jsem někomu něco slíbila, že musím něco zařídit, atd atd.

Je to fajn pocit mít tak trochu volno a být pro něco nadšen, nemyslíte? :)

Někdy mám ale pocit, že nic nemá smysl, naštěstí mě to většinou rychle přejde. I tak se mi ale občas zdá, že padám...

Vyfoceno v Terezíně, velmi inspirativním místě, zvláště večer, když je bez turistů...
Jinak nebojte, kamarádka, kterou jsem měla ráda, i když si nejsem jistá, jak ona mě, neskočila...

Oči pro pláč...

Nechápu, myšlenkové pochody některých lidí... Hlavně, když vám tím neuvěřitelně křivdí, zametou pod koberec všechno dobré, co jste kdy udělali, překroutí realitu a vykonstruují si vlastní. To se mi pak chce z nich a z mé zoufalé situace brečet... Bohužel pak nemůžu přestat...

Vzpomínky

Vzpomínky jsou to nejcennější, co máme. Protože i když jsme od něčeho odloučeni, můžeme se uchylovat ke svým vzpomínkám a... vzpomínat. Vzpomínat na okamžiky strávené někde, s někým, vzpomínat na vtipné i trapné situace, vybavovat si svoje pocity, sny, ... Já nevím, ale bez vzpomínek by byl asi můj život hodně zoufalý. Představa ztráty paměti je pro mě snad to nejhorší, co se může stát. Zapomenout vlastní dětství, přijít o ty matné útržkovité vzpomínky na můj první pád na kole, na první den ve škole, ... Já bych nechtěla zapomenout na nic, protože všechny zkušenosti (i ty špatné) nás někam posouvají a jsou pro nás přínosem do budoucna. Často se mi stává, že si najednou vzpomenu na nějakou vtipnou (častěji však trapnou) situaci a musím se prostě pousmát, pousmát se nad svoji hloupostí kupříkladu, nebo naivitou, ... Vzpomínání je krásný, ale ne vždy příjemný pocit. Říkám si, že bych měla vzpomínat častěji :)

Proto jsem taky ráda, že mi dneska spolu s těmi tisíci objednaných fotek, přišli i fotky, které jsem si objednala pro sebe, abych nezapomněla. Na perfektní lidi, zážitky, ... Protože já nechci zapomenout :)

moje vzpomínkové dveře od skříně ;D

Slet čarodějnic

Pálení čarodejnic... taková velmi stará lidová tradice, která byla v poslední době zkaženou mládeží (tam já ale snad nepatřím ne? :D ) přetransformována v jednu velkou párty... a já se jedné včera účastnila.

Bylo sice velmi ošklivo, pršelo a chvílemi byla bouřka, ale to nás nikoho neodradilo a vydali jsme se pod Kunětickou horu.
Dorazila jsem první, a tak jsem čekala na ostatní, co měli přijet svozem. Mezitím jsem se pokoušela schovaná pod stromem zhodnotit situaci. Prší. To je fakt se kterým asi nic neudělám. Vstup je placený. Sakra 130 se mi fakt platit nechce, ale uvidíme, jak se domluvíme až všichni dorazí.

Jakmile nás většina dorazila, začali jsme hodnotit situaci a shodli jsme se, že 130 je skutečně hodně, a tak jsme se vydali podél plotu a doufali jsme v nějakou skulinu nebo místo nekryté pohledy bezpečnostní služby. To jsme ale bohužel nenašli, obešli jsme si to tedy celé a opět u hlavní brány jsme čekali na zbytek. Holky dorazily. Bohužel jedna ve více přiopilém stavu, a tak s námi dlouho nezůstali a odešli domů.

Skupince holek, které sice chodí na stejnou školu jako já, ale vůbec je neznám, se déšť už skutečně nelíbil, proto se rozhodly, že si koupí vstup, aby se mohli jít schovat. Potom se nám pokoušeli obtisknout razítko, ale to se vydařilo jenom jednomu z nás, ten šel pak s nimi. My ostatní jsme se vydali hledat dále slabiny bezpečnostního systému. To se nám po nějaké době skutečně podařilo.

Jakmile jsme byli uvnitř, začala teprve zábava. Právě jsme vyhráli nad Lotyšskem v hokeji 4:2, a tak se neustále hráli oblíbené písničky našich hokejistů. Bylo to prostě všechno hrozně fajn. A já se dokonce zvládla bavit se střízlivou hlavou. Bohužel jednou musela nastat ta chvíle, kdy všechno skončí, alespoň pro mě. Nastala půlnoc, a já se musela vydat na cestu domů.

I tak to byly ale skvělé čarodějnice, plné adrenalinu a zábavy! ;)