dimanche 27 novembre 2011

Drama

Poslední dobou pozoruji na sobě neblahou věc. Nějak mi chybí motivace. Těžko říct, co se dělo minulý školní rok, že jsem měla tolik motivace k tomu se učit. Každopádně teď je to, ať už to bylo co chce, pryč. Škoda, nebo možná ne škoda. Třeba přijde něco dalšího, motivujícího.

Taky jsem začala dělat to, co jsem nikdy nemohla pochopit, když mi to někdo říkal, říkala jsem si proč? Jo je to prkotina, poslouchám jednu písničku třeba celé odpoledne. Ale jestli si myslíte, že jsem přišla na to, proč tomu tak je, proč to lidé (většinou vím o dívkách) dělají, tak to tedy skutečně nevím. Zvláštní.

Přečetla jsem skvělé, úžasné a naprosto ohromující dílo. Shakespearův Romeo a Julie. To je tak nádherné drama, perfektně popsané citové rozpolcení jednotlivých postav, potřeba msty (kterou máme všichni, jen ji nedáváme najevo probodnutím protivníka), zachování cti rodu, ale především v něm je popsán zvláštní příběh lásky. Zakázané lásky, která přeci vznikla, byla dokonce zpečetěna manželstvím a byla by i krásná, nebýt potřeby ostatních zajistit Julii blaho a štěstí, čímž paradoxně zabili mnoho lidí, včetně jí. Jak zaslepení vlastní pýchou mohou někteří lidé být? A to nejen v době Shakespearově, ale i dnes. Já sama jsem se v tomto příběhu mnohokrát, přímo nesčetněkrát našla. Skvělé drama, doporučuji. Číst v absolutním tichu.

Byla jsem na skvělém filmu. Melancholia. Film uvedený na Festivalu francouzského filmu... anglicky. Ale to vůbec nevadilo, protože ten film byl prostě jiný. Od francouzského režiséra a bylo to moc poznat. Co jsem o něm napsala si můžete přečíst zde.


Zvláštní, vypadá to, jako bych toho za víkend stihla tolik. Ale opak je pravdou, přijde mi, jako bych ani nežila. Nic jsem nestihla. Jen přežívám. Chci to změnit! Musím přijít na to jak!

Aucun commentaire:

Enregistrer un commentaire