Ať to přestane!

Tak tohle fakt už nezvládám. Ani fyzicky ani psychicky! Když to bylo párkrát řekla jsem si dobrý, to je normální, to bude v pohodě. Ale když bych omdlela každej tělocvik, něco je špatně! Nenávidim to. Je to vlastně příšerně nespravedlivý. Proč ostatní jsou úplně v pohodě, v klidu si prolítaj celej tělocvik, a mě je po chvilce mdlo?! Je to příšerný a nejen kvůli tomu, že už prostě nemůžu a mám pocit, že upadnu... na to se dá zvyknout. Ale představa, že si třeba ostatní myslí, že to jenom hraju nebo, že přeháním. Možná to tak není, ale pochybuju. To fakt dokáže člověka rozbrečet. Nejlepší je, když ti pak třeba mamka řekne, že to určitě přejde, ale kdy? když, je to čím dál tím horší! Dřív jsem to měla jenom občas a ne tak silný, ale teď je to častěji a mnohem horší. Nevím, co mám dělat. Okolí si řekne, že přeháním. Ale nepřeháním. Si to zkuste, jenom sebrat písemky a hned se muset vepředu chytnout tabule, protože se vám zatmí před očima. Dřív se mi ty krásný chvilkama barevný obrazce a pohybující se čtverečkový kruhy i líbily, ale už jich začínám mít až pokrk. Fakt to není nic příjemnýho tohle mít, ale to nikdo nechápe, nikdo, kdo to nemá.