dimanche 9 octobre 2011

Kopidlenský kvítek

Tak jsme se v pátek sebrali a nasedli jsme na vlak. Vyjeli jsme na výlet, na víkend ke známým do Kopidlna. A ne jen tak bezdůvodně, i když jsme je dlouho neviděli a návštěva by neuškodila, ale jeli jsme se tam podívat na výstavu Kopidlenský kvítek. Je to zahradnická výstava místní zahradnické školy, která je velmi vyhlášená a sjíždí se tam lidé skutečně z celé republiky.

Celý pátek bylo fakt docela hezky, ale jen co se měl blížit náš výstup muselo samozřejmě začít pršet, takže jsme dorazili promočeni na kost. No nevadí. Večer jsme strávili všichni v milé společnosti povídáním nad sklenkou dobrého vína.

Ráno jsem se s mamkou vydala na Kvítek. Zástupy lidí a provizorní parkoviště nás děsily už dávno, a představa davů lidí pod deštníky alespoň mě děsila, ale neodradilo nás to a došli jsme okolo "pouťových" stánků až do parku se zámkem a zahradnickou školou, kde se výstava konala. V parku bylo spoustu stánků a hlava na hlavě, v návalech deště deštník na deštníku.V hale jsme potkali naši známou, kterou jsme byli pozvaní a zhlédli jsme přehlídku svatebních šatů a kytic. Poté jsme se celé zmrzlé zahřáli teplou medovinou.

Odpoledne jsem změnila společnost a na Kvítek jsem se šla podívat s kamarádkami, se kterými si sice nemám moc co říct, protože jsou mladší, ne o moc, ale prostě mají jiné problémy, ale hezky mě provedly po zámku, kde bylo spoustu místností vyzdobených květinami, laděnými do určité barvy. To bylo zajímavé, ale moje nohy už umíraly a, popravdě řečeno, mě to už začínalo docela nudit. Pak jsem jen tak bloumala Kopidlnem, což je vskutku nehezké městečko a mrzla.

Večer jsme načali v duchu včerejším, tedy nad sklenkou vína. Program jsme pak obohatili o americké žolíky, ve kterých jsem pokaždé vyhrála, což byla docela nuda, a později večer pak o monopoly. Škoda, že ty miliony byly jenom jako....

V neděli jsme pak ráno vyjeli na hrad Kost, kam nás vezl syn známé, bylo fajn, že měli sestřenici kastelánku, vstupné zadarmo potěší :). Prohlídka byla fajn, ale já jsem umírala, příšerná únava a navíc jsem si v mučírně zvrtla kotník. Mimochodem, ve středověku bych nechtěla být z čehokoliv obviněná. Projet Dětenicemi a vzhůru zpět do Kopidlna na oběd. Odpoledne pak úmorná cesta autem domů.

I když to tak někdy nevypadá, byl to celkem fajn víkend :D. Aspoň jsem pořád nebyla doma...

Aucun commentaire:

Enregistrer un commentaire