Dnešek byl neobvyklý.
Není obvyklé, že by se mi test z matiky povedl. Už to věštilo, že to bude jiný den.
Následující minuty laborek z biologie mě proměnili v zabijáka žížaly jménem Ferdinanda - jméno získala až in memoriam - a zinscenovaly jsme tak naši první pitvu. Žížala Ferdinanda byla poté s náležitou úctou pohřbena před školou s náležitými poctami, které žížale patří. Jenom místo v černém jsme byly v bílých pláštích.
Ty jsme ani na následující hodinu nesundávali. Přesun o patro výše do laboratoří chemie. Naše tříčlenná skupina zkoumá protokol a tváříme se, že mu skutečně rozumíme. Někdo (asi Adam, kdo jiný, že?) vypočítal, že navážit máme 0,25 g čehosi. Ne, že by to nějak zvlášť šlo :D. No máme to. Teď to dát do 5 ml vody (látka, kterou umím pojmenovat! :D) a rozmíchat. Jako zázrakem, když přidáte 5 ml jakési jiné záhadné látky dostanete krásně sytě žlutou tekutinu. Tak teď máme zahřívat. Takže aparatura, stojan, destička, zapnout plyn u kahanu, škrtnout a neopakovat minulou chybu, dneska se hlavně nespálit. Zahřívat tak dlouho, až získáme čirou kapalinu (zázrak?). Pak se nespálit, vzít kádinku a prudce ji zchladit. Voila krása. Vrchol alchimie :D. Vznikly malé zlaté krystalky... miliony a miliony malinkých krystalků vnášejících se ve vodě :).
Teď půl hodiny ve frontě na oběd. Pak sníst půlku řízku jenom nožem kvůli nedostatku vidliček. A pryč. Pryč z této budovy... Až do pondělka!
Teď směr město. Kino. Jdeme do kina. Dlouho jsem tam nebyla. Je to super. Jdeme na "Půlnoc v Paříži". Krásný film. Zamilovala jsem si Paříž dvacátých let minulého století.
Pak ještě pár hodin s kamarádkami. Jen tak bloumat po ulicích, obchodech, smát se a povídat si o všem...
Nasednout na autobus. Vystoupit z autobusu. Sprintovat na podpatcích k autobusu, který za pár okamžiků odjíždí. Sednout si. Usnout. Probudit se. Vystoupit. Zmrzlá dojít domů, kde mě čeká skvělá večeře.
Fajn den :)
Ještě bych se mohla kouknout na Snídani u Tiffaniho, napustit si vanu a bylo by to dokonalé :)
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire