První dva dny jsou vždy "v pohodě" musíme si sice přetrpět každoroční projev paní ředitelky, který se mění jenom minimálně a ty hodiny čtení školního, požárního, evakuačního a klasifikačního řádu, ale když upustíme od tohoto, je relativně volno, jediná věc, co musíte je vybrat si tu nejlepší lavici a zabrat strategickou skřínku. Jinak máme ale volno, můžeme hodiny strávit vyprávěním neuvěřitelných a nemálo přehnaných zážitků z prázdnin, hodnotíme kdo se jak a jakým způsobem změnil, předvídáme, kdo s kým bude jedna ruka a naopak, kdo koho moc mít v lásce nebude.
Všichni jsou nervózní z nadcházejícího školního roku plného stresu, ale na druhou stranu jsme všichni svým způsobem vděčni, že už to přišlo. Někdo víc, protože se mu podařilo udělat reparát, někdo moc ne, protože ho neudělal, někdo se jen těší na kamarády a na to, že s nimi bude trávit víc času.
Chodbami se rozléhá smích a zatím opatrné pokřikování, učitelé chodí po chodbách, a protože jsou vystavovány všudypřítomným pohledům a hodnocení, jak se za ty dva měsíce změnili, smíchu z jejich nového účesu a oblečení, tak radši zrychlí krok aby už byli v bezpečí kabinetu. Prváci jsou zmatení a bloudí po chodbách, ale i vyšší ročníky si občas spletou dveře (jako třeba já, místo na sekretariát jsem vtrhla k zástupcům ředitelky). Uklízečky jsou ještě příjemné a s úsměvem odpovídají na pozdrav.
Ústav, kterému se říká gymnázium, se zkrátka probouzí k životu a zatím hýří energií, kterou nahromadil za ty dva měsíce klidu a ticha. Ono ho to ale bohužel velmi rychle přejde a předvídám, že v polovině příštího týdne bude vše při starém.
Už druhý den se mi ale stala zajímavá věc a řekla bych velmi vtipná, protože jsem se, a nejenom já, smála skoro celou dobu. Letos chci totiž začít chodit na španělštinu, a tak jsem spolu s kamarádem šli za naším zeměpisářem, který ráno španělštinu vyučuje, zeptat se, jestli ta možnost bude i letos. Po tom, co nás seznámil s velmi zamotanou situací ohledně toho, co může schválit paní ředitelka a tak, přešel k velmi strategické vlně přesvědčování, jak špatný učitel je, jak je španělština ošklivý jazyk, jak budeme muset brzo ráno vstávat a jak je to vlastně špatný nápad se na ni zapisovat. To už jsme se všichni naplno smáli, ale nevím jestli k jeho potěšení nebo smůle jsme neustoupili a stále máme zájem na tu španělštinu chodit, i kdyby to mělo být s jeho třídou sedmáků! :D
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire