Od návštěvy Bratislavy se toho moc nestalo, anebo alespoň nic významného. Včera byl tak trochu významný den, rodiče slavili sedmnáctileté výročí svatby.
Jinak se ale nic tak významného nestalo: strávila jsem odpoledne s kamarádkou v Pardubicích na nákupech, ze kterých vzešla halenka a kabelka, ochladilo se a mám novou barvu vlasů. Nic významného, ale mohlo se stát něco nevýznamného, ale pro mě velmi významného, ale nestalo se to, přesunulo se to, pak se to přesunulo ještě jednou, ještě jednou a nakonec se to přesunulo na dnešek.
Je brzo, nevím jestli k setkání dojde, ale začínám být netrpělivá, protože se na to setkání skutečně velmi těším, nemůžu se dočkat a tohle čekání mě ničí, čekám totiž skoro celé dva měsíce. Je to ubíjející, ale kdo by nebyl netrpělivý? Každý jsme tak trochu netrpělivý ne? Řekla bych že ano.
Tak tím se tak trochu uklidňuji. Jinak dneska ráno mi i přes všechny turbulence šťastně přistála kamarádka na letišti v Ruzyni, takže se moc těším, jak se v úterý sejdeme. Tam řekla bych nebudu muset být netrpělivá :)
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire