Jsou okamžiky, kdy máte pocit, že vás skutečně někdo slyší a chce vám pomoct, jsou okamžiky kdy máte prostě štěstí. Dneska se mi to stalo několikrát.
Zaprvé jsem si dneska zapomněla deštník, a i přes to, že celý den pršelo, když jsem vyšla z pekelné budovy zvané gymnázium ven, svítilo sluníčko.
Druhý případ (vzhledem k tomu, že ve škole trávím většinu svého života) se také stal v této budově. Měla jsem asi nehorázné štěstí, učitel měl dobrou náladu nebo mě prostě miluje, nevím, ale co si mám myslet, když jsem půlku testu odpovídala na něco jiného a on mi na to řekne, že si to rád přečte a když jsem odevzdávala tak mě o přestávce nechal dopsat správné odpovědi?! :D
Takové dnešní štěstí v neštěstí pro mě bylo, že se mi neutopil mobil. Nějaký třídní vtipálek mi totiž propíchl v tašce láhev. Voda v tašce pak nebezpečně stoupla, utopila veškeré učivo (nenávratně odplavaly například francouzské popisky zvířat - budiž jim země lehká), ale mobil stihl v pravou chvíli vypadnout. Je velice zajímavé sledovat pohledy lidí, když jdete po chodbě a ždímáte tašku a kape za vámi voda.
Když se to tak vezme kolem a kolem, tak vlastně štěstí máme neustále. Už samotné naše bytí je štěstí. Toto naše neustálé štěstí ale hodně často zakrývají v globálu méně významné okamžiky smůly, a smutku. Ovšem i smůla může mít nakonec svůj užitek a člověk si nakonec uvědomí, že to bylo štěstí.
Takže rada pro dnešní den? Nevěšet hlavu a ve všem si najít alespoň krapet toho štěstí. Vždyť žijeme jen jednou, tak proč se trápit? :)
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire